Asi je Karel Janeček schopný matematik, neumí si ale spočítat, jakou váhu mají životy zranitelných menšin.
Lidové noviny, 4.února 2022
I jedno jediné dítě se syndromem PIMS je hodně, reaguje autor na tvrzení, že zdravé děti covid neohrožuje FOTO MAFRA – MICHAL TUREK
V pořadu 168 hodin Karel Janeček plaval jak při zkoušce. Nachytali jej na vlastních prohlášeních, že covid není nebezpečný pro děti. Konfrontovali jej s tím, že asi 500 dětí prodělalo, nebo prodělává syndrom PIMS, což je multiorgánová zánětlivá komplikace po třeba lehkém průběhu covidu-19. Jde o závažný, někdy život ohrožující stav. V reportáži se zmínily dvě situace, jedno dítě je již z JIP venku a druhé ještě ne.
Nedávno ohlášený prezidentský kandidát si nedal dohromady dva různé světy – matematický a politický. Vyjádření „hladina významnosti 95 %“ znamená v běžné řeči asi tolik, že když je něco méně pravděpodobné než 5 %, tak se považuje pro praktické účely za nemožné. (Autor sám je v matematice laik, nicméně laik nadšený natolik, že případné poučení přivítá.)
Pět set nemocných dětí se syndromem PIMS není zlomek z nějakých „milionů“, jak tvrdil Janeček. Zde je kvalifikovaný odhad, pokus ukázat přibližné poměry. Od 10. do 30. ledna bylo v Česku mezi dětmi a mladistvými ve věku 6 až18 let antigenními testy zjištěno asi 150 tisíc pozitivních. Z jiných zkušeností víme, že PCR potvrzených nositelů viru z nich jsou možná dvě třetiny, tedy v našem modelovém případě dejme tomu 100 tisíc. Z rozsáhlých přehledů na milionech testovaných víme, že z potvrzených pozitivních nositelů viru asi polovina nemá žádné projevy nemoci. Zůstává nám tedy asi 50 tisíc dětí s velmi různými příznaky. Od „nudle“ přes horečky až po 500 dětí s PIMS. Ty poslední představují jedno procento z těch, u nichž se nemoc projevila. Je to moc, nebo málo?
Při pohledu na dítě na intenzivce se nabízí odpověď, že i jedno je příliš, a nemusí být ani vaše. Paušální prohlášení, že zdravým dětem covid neškodí, nabírá vodu. Janeček to ví.
Co udělat pro záchranu našich ohrožených
Demokracie má však trochu jinou matematiku. Hodně záleží na menšinách. Jednak těch, které jsou hodně slyšet a mohou rozpohybovat rozplizlou většinu, jež se setrvačností šine kupředu s iluzí, že aspoň tak dobře, jak je teď, bude pořád. Na druhé straně se kvalita demokracie posuzuje podle toho, jak se daří, nebo nedaří menšinám ohrožených a zranitelných.
V politice jde o pákový efekt: jak velký počet lidí chceme obtěžovat něčím, co v konečném důsledku ochrání pár potenciálních nešťastníků? I v medicínské matematice máme parametr – numbers needed to treat – kolik lidí potřebujeme léčit, abychom dosáhli kýženého efektu v cílové populaci.
Podobné to je i v jiných oblastech. Například: kolik milionů občanů, řidičů a jiných účastníků silniční dopravy lze vystavit nějaké buzeraci kvůli tomu, aby na silnicích zemřelo ročně třeba o 100 lidí méně než loni. Kde je váha mezi bohumilým úmyslem a nepřiměřeným zásahem.
Celý koronavir není o ničem jiném, než kolik milionů lidí a jak moc lze legitimně obtěžovat kvůli tomu, aby se zachraňovaly životy těch zranitelných.
To by byla panečku kampaň, „pojďme se spojit a domluvit, co společně uděláme, abychom chránili naše ohrožené“. To je úplně jiná káva než vykřikovat na náměstích, že si nechceme nechat omezovat naše práva. O jaká omezování a jaká práva jde, anebo kdo jsou, či nejsou covidem ohrožení, se diskutuje jinde. Operuje se často polopravdou, lží anebo čísly mimo kontext.
Janeček pod tíhou faktů přiznal barvu. Ve světle dat zůstal nesvůj a původní výroky relativizoval. Možná protože je matematik, má zakořeněnou úctu k číslům a objektivním zákonitostem. Nejspíš neměl lézt do politiky dřív, než se naučil do kamery „lhát s přesností na desetinné číslo“.
Vedle toho prokázal elementární necitlivost k tématu. O „starcích, kteří by stejně nedožili jara“ jsme cestou covidem už pár neetických výroků zaznamenali. Karel Janeček je průkopníkem tématu, že děti, které utrpí komplikace v důsledku covidu-19, musely být zkraje už nějak „načaté“. Na rozdíl od hodnocení, zda pět set je málo nebo moc, je předchorobí v současnosti postižených dětí objektivně doložitelné. Podle lékařů v předmětné reportáži byly děti s PIMS předtím zdravé.
Právo na názor, ale i na fakta
Moderátor České televize Martin Řezníček pronesl nedávno v přímém přenosu větu hodnou tesání do kamene: jako host ve vysílání má právo na názor, tak divák má právo na fakta.
Zatím vidíme dostatek individuí, která bez ohledu na objektivní skutečnosti prezentují své verze, že země je placatá. Pohříchu – dostává se jim jak posluchačů, tak platforem. I demagogie se musí umět. Janeček ji zkusil, ale neumí. Nejlépe kdyby to tak zůstalo.
Comments