Diskuse, Lidové noviny 18. listopadu 2020
Když v roce 1953 rozdělením lékařské fakulty vznikla lékařská fakulta hygienická, její pověst v dalších letech nebyla nejlepší. „Úroveň výuky v době komunismu byla poznamenána obecně rozšířeným formalismem a kádrovou politikou tohoto období.“ (www.lf3.cuni.cz)
Zatímco po roce 1989, pod novým jménem, 3. lékařská fakulta získala své důstojné místo na akademickém nebi, hygienická služba, jako preventivní rameno zdravotnické služby státu, se velkou prestiží nepyšnila. Celé věci nepomohlo ani to, že dřívější monopol na distribuci očkovacích látek byl privatizován kolem roku 2010. Politická rozhodnutí o rozvoji či nerozvoji hygienické služby v průběhu tří desetiletí od pádu komunismu se nesly spíš v duchu, „dokud se nic nestane, se nic nestane“.
Až přišla pandemie.
Role hygienické služby se stala klíčovou a její práce je předpokladem návratu k běžnému životu společnosti, pokud se ten další život bude dát nazvat běžným. Pod dojmem lékařsko-detektivních seriálů si představujeme, že při několika monitorech sedí něco jako vyšetřovatelé v bílých pláštích a ze sluchátek se jim kouří tak dlouho, dokud poslední potenciálně nakažený kontakt zajistí a odevzdají s příslušnou informací do další péče. Realita je jiná.
„Covidových operátorů mělo být 1–3 tisíce, zatím je jich necelých 580… vláda spoléhala na vlastní zdroje a nezačala včas se zřízením externího call centra.“ (Vojtěch Srnka, Český rozhlas 13. listopadu 2020) Dál pak už obvyklý blameshifting – vzájemné obviňování. Takhle to asi nepůjde.
Na fundamentální změny nemáme čas. Než se otočí kormidlem a loď se vydá správným směrem, budou tu netopýři nejenom trousit viry, ale i bydlet. Potřebujeme řešení, v řádu týdnů, ještě lépe dnů.
Ano, rozumíme správně. Nefunkční roli státu je třeba převzít „nestátní strukturou“, při spolupráci všech zúčastněných. Když bylo potřeba, lidé si sedli k šicím strojům, skauti roznášeli starcům obědy. O trasování, výpomocných kapacitách call center bank nebo ČEZ, případně o profesionálním řešení se už napsalo dost. Lze to ještě jinak.
Jak to zvládnout, než bude vakcína
Někde mezi Mělníkem a Roudnicí nad Labem je továrna, co vyrábí papír. Tolik, že kdyby se plocha papíru dala do formátu A4, rovník bychom obkroužili za sebou položenými listy, které se vyrobí za šest a půl hodiny. Je to velká firma, 1600 zaměstnanců. Svůj provoz si musí ohlídat.
Píše se červenec. Zatímco se občanům v hlavách rozletnívá, vedení firmy zvažuje „horký podzim“. Před vstupem do areálu postaví dvě mobilní buňky, ve kterých funguje administrativa a zázemí. Venku je odběrový stan. Vzorky se odvážejí do zasmluvněné laboratoře. Jen tak mimochodem, schválit provozní řád toho stanu hygienou trvalo asi sedm týdnů, ale to nebudeme jitřit. Firma si vytvoří vlastní protokol, které pracovníky a jak často bude testovat. Pochopitelně nejčastěji ty, kdo přicházejí do styku s mnoha dalšími – ty z ochranky a stravování. Při zjištění pozitivity a domluvě s pracovníkem tento odejde do dobrovolné izolace. Testování je pro zaměstnance zdarma (hradí firma), pro jejich rodinné příslušníky je cena dotovaná, ve výsledku několik set korun.
Služba je k dispozici i pro veřejnost za cenu na úrovni ceny stanovené ministerstvem zdravotnictví. Tedy žádné „frontovné“ nebo „registrační“. Vše je napojené na hygienickou stanici, jíž se odevzdávají informace o testování, trasování a izolaci pracovníků, takže hygiena má přehled o všem, co se děje. Nikdo si nehřeje vlastní polívčičku, všichni jsou součástí „sesíťované“ struktury, která pomáhá státu plnit svoji roli.
Tuto možnost lze samozřejmě replikovat v různých průmyslových a jiných firmách. Ne každý podnik je takto veliký, možná se spojí několik firem, a vytvoří tak odběrové místo, kterých v regionech nemusí být dost. Možná se zapojí i město nebo obec.
Řešení jsou různá. Jde především o to, že testování–trasování–izolace je jediná cesta, jak udržet míru infekce na nízké hladině, aby bylo možné vést normální pracovní, vzdělávací a společenský život. Než bude vakcína.
V této situaci není třeba stát neustále kritizovat. Nutno hledat cesty, jak to půjde. Dobrých nápadů je dost. Jen by to chtělo otevřené uši a vůli k realizaci. Nemá každý možnost prezentovat klíčový poznatek na vládě. Možnost, jež byla na vzdálenost tří telefonických hovorů, jak se to povedlo tomu „tajemnému muži s excelem, který přišel na jaře“.
MIROSLAV PALÁT lékař, prezident CzechMed Text vyjadřuje autorův osobní názor
コメント