Lidové noviny
Jaké je naše zdravotnictví? Dobré, vynikající i špatné. Často záleží na náhodě,
pacient však svým aktivním přístupem může věci ovlivnit
Rozdíly v odborné zdatnosti lékařů existují, píše autor. Proto není jedno, zdali pacient
narazí na někoho, jako byl neschopný doktor Cvach ze seriálu Nemocnice na kraji města
(kterého hrál Josef Vinklář, vlevo), nebo na sympatického odborníka, jímž byl v seriálu
primář Sova (Ladislav Chudík). FOTO ČT
Ja ké bylo české zdravotnictví o Vánocích 2017? Vynikající. Ozývá se to v nejrůznějších
podobách. Shoda zní i z končin, které si spolu běžně moc nenotují. „České zdravotnictví je
špičkové za tu cenu, že je dotované podhodnocenou prací lékařů,“ říká Milan Kubek,
prezident České lékařské komory. „České zdravotnictví je poslední západní na Východě,“
říkal jako ministr zdravotnictví Miloslav Ludvík, nyní už opět ředitel nemocnice v pražském
Motole. Konfrontujme tuhle idylu s jedinou příhodou.
Vánoční příběh: Štědrý den za rohem, vdaná mladá žena, říkejme jí Xenie, asi 29 let, má
dvě děti, půlroční a dvouleté, a k tomu bolesti hlavy. Mívá migrény, proto tomu nepřisuzuje
až takovou váhu. Má však divné pocity v levé půlce těla. Proto zajde do nemocnice a
vyšetří ji neurolog. Je to divné, netypické. Dostane infuzi a doporučení, pokud by se to
nezlepšilo, má se ukázat po svátcích.
Ukáže se, nezlepšilo. Přidalo se brnění jazyka a půlky tváře. Hm, to bude složitější. Tady
máte žádanku na magnetickou rezonanci, vytelefonujte si nějaké pracoviště, kde vás
vezmou. Telefonuje, tak za čtyři až šest týdnů máme termín, může být? Mezitím manžel
roste. Zvedne telefon. Partner na druhém konci také zvedne telefon. Magnetická
rezonance je do dvou hodin. Výsledek: poškozená menší céva a omezený průtok krve do
mozku. Paní nepustí ani pro kartáček na zuby a položí ji na intenzivní péči. Dále se
odehrává špičková medicína.
Pár rýpavých otázek
Kdyby se věci nechaly běžet spontánně, do navrhovaného termínu vyšetření se ze
zhoršeného prokrvení části mozku nemusela, ale mohla stát opravdová mozková příhoda
a z mladé maminky statistika. Snad i otrlému čtenáři zde přišlo aspoň trochu nevolno.
Oddechli jsme si. Položme si tedy pár rýpavých otázek nikoli s důrazem na „kdo za to
může a koho potrestáme“, ale „co se stalo a proč“. Nikdo nekonal s úmyslem poškodit,
naopak s úmyslem pomoct.
Proč byl stav pacientky při první návštěvě posouzen tak, jak byl? Xenie říká, že
doprovodné potíže s bolestí hlavy nebyly obvyklé. Byla, nebo nebyla věnována této
informaci dostatečná pozornost? Může lékař věnovat sto procentům pacientů stejnou
péči? Je rozdíl mezi běžným „kusem“ a příbuzným kolegy? Lékař není robot.
Viděno z jiné strany: dejme tomu, z deseti pacientů pět přichází s hloupostí, se kterou by
nemuseli. Tři z nich by neodradil ani poplatek. Ze zbylých pěti tři mají problém, který lékař
vyřeší správně a rychle, byť by byl v polospánku. U osmého si není jist, ale stanoví
diagnózu „z nouze“ a nechá tápat pacienta i další kolegy. Desátý je úplný dobytek,
kterému nic není, ale sveřepě něco žádá. Vedle toho lékaři sedí za krkem naléhavost, že
již měl být půl hodiny na dalších dvou místech. Je stejná intenzita pozornosti ke každému
z pacientů možná?
Když už se usoudilo, nota bene po čtyřech dnech, že věci nejsou, jak mají být, je v
pořádku vyslat pacienta „lovit termín“ bez toho, aby bylo jasné, že čím dříve, tím lépe? Kdo
posuzuje na opačném telefonu, o jak naléhavou situaci se jedná? Pracoviště, která tvrdila,
že nemají termín dřív, praskají snad ve švech? Jsou v provozu na dvě směny a nestíhají?
Tam, kde magnetickou rezonanci nakonec udělali „ihned“, měli již odpoledne zavřeno. Sice
mezi svátky, ale v normální pracovní den.
Informace, úsudek a známosti
České zdravotnictví je takové i takové. Dobré, vynikající i špatné. Je věcí náhody, zda
narazíte na lékaře, který je odpovědný a čilý, anebo demotivovaný a unavený. Zda
narazíte na toho, jenž své práci rozumí více, nebo na toho, který jí rozumí méně. Že by
neexistovaly rozdíly v odborné zdatnosti mezi lékaři, když všichni mají kulatá razítka na
správném papíře? Věru že existují. Je také věcí náhody, jestli člověk narazí na ten
ostrůvek „systému“, který jej provede k potřebné péči jako po tobogánu, anebo jej nechá
bloudit v kruzích, čímž se zdravotní problém vyřeší tak či jinak, ale sám od sebe.
Člověk má rád, když důležité věci – jako ohrožení zdraví a života – nenechává na náhodu.
Nelze ji vyloučit, aktivním zásahem však lze šance vylepšovat. Na to potřebujete dobré
informace, úsudek a známosti. Není jen tak, že v Česku je jeden z největších rozdílů ve
střední délce dožití v rámci zemí OECD mezi muži s nevyšším a nejnižším vzděláním –
nějakých sedm let! Není to jenom tím, že ve druhé skupině je více lidí, kteří žijí výhradně
na bůčku a cigaretách.
České zdravotnictví je… pro toho a toho v té a v té situaci špičkové, jen tak tak nebo
nedostačující. Až když začneme v detailech a číslech doplňovat předešlou větu bez
zamlžování a ustrašených výkřiků, začneme se posouvat směrem k přívlastku „vynikající“
bez omezení a kudrlinek. Podobně, jako je jedním z úhlů posuzování bohatství
společnosti, jak se vede dolním deseti příjmovým procentům obyvatel, se i zdravotnictví
posuzuje podle toho, jakou v něm má šanci ten, kdo se v něm ani trochu nevyzná.
Xenie bude v pořádku. Měla by si schovat manželův mobilní telefon. Bude jednou
ukazovat vnoučatům tento obsoletní artefakt mezitím vymřelé technologie, jak s ním
nenechavý dědeček ukradl babičku hrobníkovi z lopaty.
MIROSLAV PALÁT
lékař, prezident asociace CzechMed
Comments